SLAVNOSTI V PRŮBĚHU ROKU

Tady se můžete blíže seznámit s popisem některých slavností během roku. Tento text je určen pouze rodičům a dospělým. Nečtěte z něj proto svým dětem!!! Neberte jim prostor pro vlastní prožitek a moment překvapení. Děkujeme Vám za Vaši důvěru, všechno potřebné se děti včas ve školce dozvědí.

Svatováclavská slavnost

Nový školní rok otevíráme Svatováclavskou slavností. Ta se váže ke svátku českého knížete a světce sv. Václava, patrona Čech a Moravy. Svatováclavská doba je časem společného setkávání, radosti a především poděkování za dobrou  sklizeň a hojnost.

Slavnost se koná na školkové zahrádce. V den slavnosti každá třída přináší svůj chléb, který si upekla z vlastnoručně namleté mouky. Všichni se posadí do kruhu, zazpívají si a společně si poděkují za dobrou úrodu. Poté se rozdělí s ostatními třídami o svůj chléb a ochutnají z hojných darů přírody (hrozny, jablka, hrušky, zelenina, ořechy, mošt). Rodiče jsou na slavnosti vítáni. Budeme rádi za nabídku ovoce, zeleniny, ořechů či podzimních květů pro přípravu slavnostního stolu či za pomoc se samotnou přípravou.

A asi největší oslavou tohoto velkého obdarování přírodou je sbírání veškerých plodů, ovoce a zeleniny a je krásné, když děti mohou prožít ve školce práci s těmito všemi plody a třeba společně uvařit dýňovou polévku na ohni, moštovat jablíčka nebo si přebývající plody usušit.

Michaelská slavnost

Svátek sv. Michaela připadá na 29. 9. tedy den po sv. Václavovi, se kterým má úzkou souvislost. Michael je jedním z archandělů, je nebeským bojovníkem, který přemáhá draka-ďábla a při Posledním soudu váží lidské duše. Proto jej můžeme spatřovat jak drží váhy, meč či kopí nebo přímo zápasí s drakem. V přírodě se vyrovnává den a noc, nastává podzimní rovnodennost, příroda se ukládá ke spánku, ubývá světla a nastává temná část roku. Michael je představitelem vnitřního světla, které nám dává sílu překonat tmu, překážky, ale i sebe sama. Ve všech činnostech se snažíme překonávat sami sebe a naše strachy.

Michaelskou slavnost slavíme dopoledne, bez rodičů, neboť od dětí vyžaduje značnou odvahu. Dopoledne jdeme cestou k místu, kde spí drak. Cestu může projít každý sám či s dalším kamarádem – jak každý potřebuje. Odměnou za překonání strachu je krásné červené jablíčko a radost z nabité odvahy. Tato cesta je naším prvním opuštěním bezpečného prostředí školky, pro které budeme potřebovat batůžek se všemi potřebami pro výlet. Výlety pak následují pravidelně každý týden v jakémkoliv počasí.

Martinská slavnost

Svátek svatého Martina připadá na 11.11. V dávné legendě Martin ochránil ubožáka před zimou tím, že se s ním rozdělil o svůj plášť, učinil tak velmi významné lidské gesto. Martinský motiv je motivem dělení, rozdělení a soucitu.

Do Michaelova svátku jsme si užívali světla a tepla z vnějšku, po Michaelovi světlo vnitřní. Martinská doba je dobou vnitřních světel. Několik dní před slavností si děti vyrábí lucerny, které pak rozsvítí martinské světlo. Kořínci pečou společně martinské rohlíčky, o které se s dětmi, učiteli, ale také s paními kuchařkami rozdělí. Ve třídě si připomínáme martinský příběh ztvárněným divadlem a písněmi. Samotná slavnost se koná v podvečer, rodiče přijdou společně se svými dětmi, zazpívají si martinské písně, shlédnou divadlo, vzájemně se podělí o rohlíčky a lucerničky všech dětí zažehne martinské světlo. Všichni doufáme, že se objeví Martin na bílém koni, aby si děti mohly v srdci odnášet obraz , který by měl zůstat zahalen tajemstvím. Celou slavnost provází temná a poklidná atmosféra. Tuto slavnost spoluorganizují rodiče s učiteli. Rodiče se podílí na divadle, hudební podpoře a vítané jsou upečené rohlíčky.

Advent

Advent znamená příchod, očekávání přicházejícího. Je to nálada velkého tajemství. Sluneční světlo téměř pohaslo, ale světla uvnitř přibývá. Všechny vnější vjemy v přírodě utichají, aby uvnitř mohlo něco klíčit. Děti mohou v této době zažít takové lidské kvality – jako čekat, uklidnit se a cítit to tajemné. Jít vstříc zážitkům, které přijdou za 4 týdny. V dnešní době už děti zřídka mohou zažít ten pocit – na něco čekat, na něco se těšit, po něčem toužit.. Adventní čas je časem tmy a světla. Světlo v době krátkých zimních dnů působí více než kdy jindy. Světla přibývá pomalu – je v něm vývoj, což odpovídá živé duši dětí. O Vánocích pak přijde plnost světla.

Adventní období ve waldorfské škole obvykle zahajuje Adventní slavnost – tradiční vánoční jarmark pořádaný rodiči. V prostorách školy se sejdou učitelé, rodiče a děti, aby společným setkáním zahájili adventní období. Společně si zazpíváme adventní písně, občerstvíme se dobrotami a čajem z čajovny, děti mohou vyrábět dárečky v dílničkách (svíčky, vánoční řetězy, ozdoby,..) a také si můžeme nakoupit drobné dárečky.

Adventní spirála je komorní slavnost pro děti za přítomnosti rodičů, která se koná 1. adventní neděli ve zšeřelé jen svitem svíčky osvětlené a jehličím provoněné místnosti. Děti jsou doprovázeny andělem, s kterým prochází spirálou z chvojí pro své světlo. Tato slavnost je tradičně provázena tichým zpěvem adventních písní za doprovodu hudebních nástrojů v podání rodičů dětí.

Celé adventní období má slavnostní ráz. Každý den adventu zapalujeme svíce na adventním věnci a děti se každé ráno scházejí kolem ročního stolku a s radostným očekáváním sledují, jak se den za dnem rozšiřuje – Marie s Josefem putují do Betléma – v prvním týdnu obklopeni minerálním světem, který se dále rozrůstá o rostlinnou říši, poté o říši zvířat, aby nakonec dospěl až k člověku. Tiše zpíváme adventní písně a každý den je jedno dítko obdarováno překvapením z pytlíčku, které jako by se snášelo z nebe. Během celého období si s dětmi vyprávíme adventní příběhy o putování Marie a Josefa do Betléma.

Tříkrálová slavnost a Hromnice

Dvanáctidenní období Vánoc končí 5. ledna večerem tříkrálovým. Následující den 6. ledna začíná nový svátek zasvěcený Třem králům. Tři králové, tři mágové nebo spíše mudrci – zástupci indické, perské a egyptské kultury – objeví hvězdu a rozpoznají v ní božské znamení. Vydají se na cestu do Jeruzaléma a jak praví legenda, ptají se, kde naleznou právě narozeného krále, aby se mu mohli poklonit. Dozví se o tom král Herodes a posílá je do Betléma, aby mu dali vědět, až ho naleznou. Mudrci naleznou dítě a spatří v něm božského krále. Pokloní se mu, předají mu svoje dary: Kadidlo: směs vonných dřevin, myrhy, semínek, sušených květů, symbolizuje spojení s nebem, úctu, oddanost, Myrhu: ztuhlá vonná pryskyřice z keře myrhovníku, má léčivé účinky a zlato jako symbol moudrosti, čistoty, ušlechtilosti a bohatství, spojení s duchem. V noci se králům zdá sen, že se nemají vracet k Herodovi, a tak odcestují zpět. Na dveře se píše K M B a letopočet, což znamená počáteční písmena slov Christis mansionem benedicat (Bůh žehnej tomuto domu).

Proti předvánočnímu a vánočnímu období má počátek roku zcela jiné poslání – můžeme se obrátit pohledem zpět a bilancovat, můžeme však také vyhlížet nové horizonty nastupujícího roku. V tomto duchu probíhají dvě menší slavnosti – slavnost Tří králů a Hromnice.

Tři králové navštíví také naší školku. Ve všech třídách panuje veliké nadšení, děti vyrábí zlaté královské koruny zdobené drahokamy. Již od rána chodbami prostupuje vůně kadidla a je slyšet tichý zpěv mudrců přicházejících zdaleka.  Tři králové, představitelé světové moudrosti, přinášejí své nadčasové dary. Děti si pak celý vánoční příběh i s příchodem třech králů prožívají v jeho dramatizaci.

Slavnost Hromnic je už potom jenom tečkou za celým obdobím, které lze nazývat „obdobím světel“. Zbytky všech svíček se za účasti dětí symbolicky slévají do jedné veliké, které se potom jako symbolu užívá při různých dalších oslavách.

Masopust

Čas od Třech králů do Popeleční středy je nazýván Masopustem (název je překladem latinského carne vale=dáme masu sbohem). Je velmi starým předkřesťanským svátkem spojeným s očekáváním návratu jara. Je obdobím veselí. V masopustním pečivu, především ve žlutých, dokulata tvarovaných a tukem lesknoucích se koblihách, můžeme vidět podobu navracejícího se slunce. Následuje Popeleční středa a s ní 46denní přísný půst až do Velikonoc.

S dětmi si masopustního veselí užíváme ve formě veselých písní a tanců. Celý týden před masopustním úterým nás pak provází hravé převleky (proužkovaný den, jednobarevný den, hlavopokrývkový den, pyžamový den, atd.). V masopustním úterý se pak všichni převlékneme do masek a užijeme si masopustního veselí ve všech třídách a poté i na zahrádce se zajímavými úkoly. V odpoledních hodinách pak rodiče organizují spolu se školou masopustní průvod, který bývá zakončen pochováním basy.

Vynášení Morany a Semínková slavnosti

Svátky jara jsou jedny z nejradostnějších dnů v roce. Uvozuje je slavnost Vynášení Morany. Přibývá světla. Příroda se očividně mění a je tedy mnoho k pozorování, raší tráva, stromy se odívají nejprve do bělostných okvětních plátků a poté do svěží zeleně. Je vidět a slyšet mnoho ptáků při jarním prozpěvování. V této době jsou i velikonoční svátky. S nimi se pojí staročeské zvyky svatého týdne před velikonocemi. Děti si jsou vědomy růstových sil. Pro podporu vědomí si těchto sil slavíme s dětmi Semínkovou slavnost. Celé toto období je velmi radostné a v dětech podporuje povědomí o důležitosti oslav regenerace přírody, aby si jí vážily a ochraňovaly všechny její projevy.

Slavnost vynášení Morany začíná společným setkáním, kdy Moranu připravíme a náležitě vystrojíme. Pak se vydáme průvodem, v jehož čele nesou děti Moranu k připravenému místu, kde Moranu zapálíme a vhodíme do řeky. Spálením Morany a za doprovodu písní jsme připraveni přivítat jaro. Rodiče jsou vítáni.

Po rozloučení se s paní Zimou převezme vládu nad světem Matička Země. Spolu se skřítky, vílami a přírodními bytostmi, probouzí zvířátka a kořínkové děti po dlouhém zimním spánku. I děti si zažijí kolik síly je v malém semínku. Při semínkové slavnosti se u nás na zahrádce na okamžik zjeví Matička Země, poví dětem příběh a obdaruje je semínky. Děti se společně o semínka pečlivě starají a když trošku povyroste v teple třídy, zasadí ho na políčku a ještě před prázdninami se nám rostlinky odmění a můžeme ochutnávat.

Otvírání studánek 

     Podle dávné tradice lidé vítali jaro také otvíráním studánek — symbolickým vyčištěním pramene po dlouhé zimě. Lidé si odjakživa studánek velmi vážili, vždyť prameny bývaly cenným zdrojem pitné vody. Po staletí udržované studánky však s rozvojem vodovodních sítí a čerpání vody z podzemních zdrojů začaly pustnout. Leckde se pak praménky čerstvé vody ztratily v bahně. Někde i kvůli změnám v krajině, při těžbě dřeva, úpravách polí. Pamětníci postupně odcházeli a najít v lese studánku bylo čím dál tím vzácnější. 

     Ve školce s dětmi udržujeme tradici otvírání studánek. Vydáme se s dětmi vyzbrojeni lopatkami, hráběmi a pytlíky na odpad na pomoc opuštěné studánce. Odměnou nám bývá poděkování od studánkové víly. V májovém čase pak s dětmi ještě zdobíme májku, pod kterou společně tančíme a zpíváme

Letnice

V čase, kdy se jaro pomalu mění v léto , se slaví svatodušní svátky – Letnice. Přichází období, pro které naši předkové měli podobenství v laických lidových hrách – v jízdách králů – pozemská nevěsta, nebeský ženich. Křesťanství zase připomíná, že přesně toto je chvíle, kdy učedníci pocítili určitou osamělost, neboť Kristus se již svému fyzickému bytí vzdálil a nyní oni sami musí najít sílu obhájit myšlenky, které v sobě nesou. Snad proto bývá zobrazována v této souvislosti ve svatodušní svátky holubice – symbol svobodného ducha, který tak jako ona, může vzlétnout k oblakům. Všichni jsme ve svém životě dlouho žáky, těmi, kdo se učí, sbírají zkušenosti a respektují danou autoritu. Tento stav však není konečným stavem, přijde čas, kdy se žák musí stát učitelem, procitá k jednání z plného vědomí sebe sama, s odpovědností za svůj životní prostor a z vědomí důsledků svého působení. Z nevědoucího, neuvědomujícího se stává vědoucí. Z toho, kdo je obdarován, se stává ten, kdo obdarovává. Tento motiv proniká činnostmi v mateřské školce v tomto období.

S dětmi ve školce vijeme věnce, tvoříme koníky, na kterých si pak proměněni v rytíře dojedou pro své krásné panny.

Svatojánská slavnost

Postava sv. Jana je symbolem zralosti, kvalitativní změny v přírodě i v nitru člověka.  Slunovrat otvírá cestu magickým silám země. A to je okamžik, kdy je možné zachytit zemní síly, vyvěrající na povrch. Bylinám natrhaným v předvečer svátku sv. Jana je připisována zvláštní léčivá moc. Rostliny planou ohněm květů, oheň v květech jakoby završil letošní vývoj rostliny, a ta se mění v plod, dílo tohoto roku je téměř dokonáno. Staré brzy uvolní místo novému

Oheň květů a sílu tohoto motivu vyjadřují svatojánské ohně. I ve školce si na zahrádce svatojánský oheň s dětmi zapálíme a připravíme si na něm posilující bylinný čaj, dar od strážkyně pramenů zemské síly.

Pasování na školáky

Konec června, doba, kdy země září barvami a začíná vydávat to nejlepší, co má. A právě to nejlepší promění později v plody. Pro naše předškoláky končí právě jedna z etap životní pouti a otevírá se nová. Na cestě k pomyslnému prahu je doprovází učitelé společně s rodiči. Na druhé straně je čeká něco nového. Pro děti samotné je v tuto chvíli nejdůležitějším krokem odvaha opustit to staré, dobře známé a udělat krok vstříc něčemu novému a neznámému.

S předškoláky – Kořínky, jejich rodiči, babičkami, dědečky, sourozenci a dalšími se setkáme společně slavnostně vystrojeni na zahrádce, aby je mohl rytíř za zvuku fanfár pasovat na školáky. Dostanou šerpu a také pamětní knihu, kterou pro ně chystají rodiče. Učitelé pak každého Kořínka doprovodí špalírem až k bráně, kde na ně již čeká zástupce školy. Poslední zamávání a přání štěstí.